How can I exist?...

15. november 2011 at 18:44 |  Once upon a horizon


Sobotní večer byl klidný.
Mrazivý a jasný.

V Rock Cafe se konal jeden charitativní koncert, proto jsem navečer vyrazil do nočního chladu a temnoty. Sám. Chtěl jsem pomoci. Alespoň trochu.

Když jsem dorazil do klubu, hrála předposlední kapela. Priessnitz. Sál v podzemí byl potemnělý. Neviděl jsem nikomu do tváře, a nikdo nemohl vidět mne. Postavil jsem se za houf lidí, kteří upírali zrak k pódiu, a matně jsem se díval do prázdna.

Hudba dohrála.
Lidé odešli.

Mdlá světla se rozsvítila. Sál byl téměř prázdný. Přišel jsem blíže k pódiu, ke koutku, který za ta léta už znám tak dobře. Osamělý koutek na straně pódia, malý výklenek ve zdi, občas je tam postavený čtvercový stůl, ale jindy ne, a tehdy se tam člověk může schovat, ... Vzdálen od okolí, daleko od světa.

Sál opět potemněl, osvětlen pouze matnou, indigově modrou září. Začali hrát Luno. Tak podmanivě, melancholicky a depresivně, jak to dokáží. Dění před mýma očima se slilo v jednu rozostřenou surrealistickou malbu. Opíral jsem se zády o zeď, zlomený, ... Cítil jsem bolest. Úzkost, smutek a samotu, která na mne doléhala.

Cítil jsem se klidně.

Veritas vos liberabit.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement